Původně to měla být dřina na lezecké stěně, výstava orchestrů svalů v upnutých tričkách udřeně obepínající pupky. Ale díky chronické nedochvilnosti mého spolulezce, jsme konstatovali ze zbyvající hodinu stihnem leda jedno pivo. A nejbližší lokál byl u pivovaru Staropramen Na Knížecí - Potrefená Husa. Je to můj oblíbený podnik a tak jsem se těšil. Zde padla volba na nefiltrovane pivo - mé nejoblíbenější - a k pivu jsme se oba shodli na talíři s variaci sýru. Protože už nejsem takové prase co kdysi a snažím se tučné jídlo omezovat, stačila nám dohromady jedna porce.

To se jsem se zase jednou dostal do pěkně svízelné situace, když jsem kývnul na prosbu naprogramovat jednoduchou aplikaci. Vypadalo to na hodinku práce a abych trochu zamachroval, prohlásil jsem, že to je na 5 minut - za to si dlužím ještě nafackovat. Samozřejmě to trvalo asi 3 hodiny a to bzl teprve začátek.

Možná jste zaznamenali, že Microsoft Edge přechází na stejné jádro jako Google Chrome a s tím i tezi, že internet ovládne jedno vykreslovací jádro, potažmo jeden webový prohlížeč.

Už je to pár měsíců, co jsem začal psát aplikaci v Reactu (konečně!) a nebyla by to pořádná aplikace, kdyby něměla nějaké ty testy. Kromě unit testů mám rád testy, které přímo pracují s UI, jsou komplexní a otestují celý proces, který provádí uživatel. A jeden takový chci ukázat. Pro test jsem použil knihovnu jsdom místo Enzyme, protože mi přišlo jednoduší testování včetně vnořených komponent. Nebylo to jednoduché ale po mnoha testech a mnoha přepisování, myslím, že jsem spokojený s podobou testů. Bezvadné je, že to funguje i s Reduxem. Trochu oříšek bylo čekání na načtení dat. Původně jsem to řešil přes setTimeout(), který zařadil další zpracování na konec smyčky vykonávaných příkazů. Nakonec pro hezký zápis používám knihovnu timeout-as-promise. A teď s radostí do dalších testů.

Já a tato hospoda již máme něco za sebou a je to jíž pár let, co mě sem poprvé zavedla rozlučka bývalého kolegy. Tenkrát to byl večer plný rumu (a oplzlých řeči na roztomilé drzou servírku a nerad bych zabíhal dál do detailů…). Drahého a dobrého rumu. Dnes mě sem zavedla chuť, jak jinak, na hermelín. Abych trochu uvedl hospodu zeměpisně - jsou to takové nenápadně dveře naproti výstupu z metra B na Florenci. Po sestupu po schodech dolů okolo bysty lva se ocitáme v poměrně velké hospodě, kde s kamarády bereme obvykle místo v temném a tichém koutě nebo rušnější výklenek před pivními tanky. A pijeme tankovou Plzeň.

Je to pár dní co pracuji v samém srdci republiky, na Václavském náměstí. Spousta cizinců, drahé obědy a superdrahé ohozy důležitých manažerů a jejich arogantní a povýšené pohledy, s tím vším jsem počítal ale zapomněl jsem na nadutost místní obsluhy v některých hospodách. A dnes jsem měl příležitost se o tom přesvědčit na vlastní kůži.