Hermelínové peklo

Knihy 2023

2024-01-11T00:00:00+00:00

Jak se tak dívám, rok 2023 byl na mém blogu velmi chudý rok. Zkusím to letos pomalu napravit a možná doplním i nějaký ten zajímavý příspěvek zpětně.

První téma, kterému se chci věnovat, je ale knihy. Stalo se, že jsem sice nezačal více číst, začal jsem více poslouchat. K poslechu používám aplikaci Audiotéka. Můj návrat ke knihám začal trochu nenápadně už na konci roku 2022, kdy mi kolega Jirka půjčil knihy (fyzické) červeného trpaslíka: Pozpátku a lepší než život. Přestože seriál jsem viděl mnohokrát, knihy pro mě byly milé překvapení a nesmírně jsem se u nich bavil.

Rok 2023 jsem začal již audioknihami, zjistil jsem, že při celodenní práci na počítači si oči rády odpočinou a cestou z práce mám v autobuse hodně času na poslech. V průběhu roku jsem si také pořídil super sluchátka Sony WH-1000XM4 a je to pecka. Odstínění okolního hluku je parádní a funguje i ve velmi hlučném metru.

Leden: audikniha Atomové návyky, James Clear, čte Ondřej Halámek. Insiprativní, často o ni přemýšlím.
Duben: audiokniha Nadace, Isaac Asimov, čte Martin Myšička. Začátek velmi pomalý, ale pak super nadčasové sci-fi.
Červenec: audiokniha Červený trpaslík 1: nekonečno vítá ohleduplné řidiče, Grant Naylor, čte Kamil Halbich. Tady bych upozornil, že Kamil Halbich dabuje Rimmera v seriálu a tak je známý hlas velmi příjemný, velké plus audioknihy.
Srpen: audiokniha Příliš dlouhá swingers párty, František Kotleta, čte Libor Terš. Moje první setkání s tímto autorem a jsem unešen. Super zábava, u které člověk rozhodně neusne ani po náročném dni v práce a drncavé cestě autobusem.
Srpen: audiokniha Bratrstvo krve: Vlci, F. Kotleta, čte René Šmotek. Skvělé sci-fi o upírech
Září: audiokniha Bratrstvo krve: Hustej nářez, F. Kotleta, čte Richard Fiala
Září: audiokniha Bratrstvo krve: Fakt hustej nářez, F. Kotleta, čte Richard Fiala
Říjen: audiokniha Bratrstvo krve: Mega hustej nářez, F. Kotleta, čte Richard Fiala
Říjen: audiokniha Legie 1: Operace Thümmel, F. Kotleta, čte Martin Stránský. Další skvělé sci-fi a k tomu skvělý přednes.
Listopad: audiokniha Legie 2: Amanda, Kristýna Sněgoňová, čte M. Stránský.
Listopad: audiokniha Legie 3: Šprti a frajeři, K. Sněgoňová, čte M. Stránský.
Prosinec: audiokniha Legie 4: Rudý vrabčák, F. Kotleta, čte M. Stránský.
Prosinec: audiokniha Legie 5: Aga, F. Kotleta, čte M. Stránský.
Prosinec: audiokniha Legie 6: Pán hor, K. Sněgoňová, čte M. Stránský.

Čundr Jeseníky

2022-07-20T00:00:00+00:00

A neuvěřitelné se stalo realitou, po letech jsem vyrazil na čundr! Ovšem jak to tak bývá, z mnoha slibů celé party jsme se na Hlavním nádraží v Praze sešli pouze dva. Fanda a já - shodou náhod je to na chlup stejné složení co poslední čundr o pár let dříve. Náš cíl: Ramzová - Jeseníky. Projít hřebeny po červené až do Rýmařova za tři dny. Snažil jsem se donutit Fandu aby, toho moc nebral, ale na 9 kg váhy mého batohu se rozhodně nedostal. Jak to však často bývá, i zde je to hlavně o hlavě a tak se stalo, že po prvním kopci jsem to byl nakonec já kdo navrhl, svézt se lanovkou. Na mou obranu je nutné říci, že kopec to byl tak hrozný, že ještě třetí den padaly vtipy o tom, že bychom bez lanovky stále ten kopec ještě šlapali.

Kousek od lanovky jsme se občerstvili na Šeráku a pokochali pohledy nejen do krajiny. Do mě spadla česněčka a do Fandy hermelín. Ochutnal jsem od něj kousek a za recenzi to ani nestojí. Průměrný kousek a málo. Alespoň holky tam byli moc hezké. Pokračovali jsme na vrchol Keprník, kde byl fantastický panoramatický výhled. Další cíl jsme si určili Vřesovou studánku a to už bylo náročnější šlapání. U studánky jsme doplnili vodu a kousek nad ní u Kamenného oka jsme rozbalili první tábor. Povečeřeli jsme Fandovu rajskou polévku (původně to byla omáčka, ale dali jsme nějak moc vody) a můj zeleninový salát z pytlíku a obojí nebylo vůbec špatné. Zhodnotili jsme západ slunce a porovnali čí mobil fotí lépe a s politováním musím říct, že Fandův mobil fotil západ slunce lépe než můj starší kompakt SONY CyberShot RX100. Odpadl s prvními hvězdami a příjemným pocitem pod hvězdami, které jsem už dlouho neviděl.

Druhý den jsme se vydali směrem na Červenohorské sedlo, kde jsme si v podstatě k snídani dali pivo a došli na civilizovaný záchod. Zde jsme se dopustili drobné navigační chybky, kdy jsme nechtěli šlapat do kopce po červené a zvolili drobnou zacházku v domnění, že sice půjdeme dál ale po rovině. Výsledkem byla cesta nejen delší ale ke konci i dosti kopcovitá. Mám pocit, že v té chvíli jsme zažívali oba krizi. Bolavé nohy, vedro a asfaltová cesta byla pro naše kolena a záda nepříjemná. Lesní pěšina do prudkého kopce se zdála nekonečna ale nakonec jsme přece jen došli k restouraci Švýcárna. Zde jsme doslova uhasili žízeň domácí limonádou a pivem. Bohužel jsem se zde uchýlil k druhé dnešní chybě a dal si plněné knedlíky se zelím. A protože nás čekal poslední výšlap dne na Praděd, přecpaný, začal jsem na tom být psychicky špatně. Tady mě Fanda podržel a na vrcholu jsme si dali pivo a kostky. Mám pocit, že kostky mi ted den šly nad míru výtečně.

Sestup jsme provedli zkušeně až na Ovčárnu, kde jsme si na povzbuzení dali panáka. Už se začalo stmívat a my jsme ještě úplně nevědeli, kde přespíme. Rozhodli jsme se pro přístřešek na naučné stezce Velká kotlina. Cesta byla ještě dost dlouhá ale nakonec se z toho vyklubalo luxusní spaní v přístřešku. Kde jsme byli dobře chránění i před nočním přeháňkou. Večer jsme ještě dojedli zbytky a přesně podle mého hesla jsme domů netáhli vůbec nic navíc.

Ráno jsme měli takové rozcourané. Já se šel důkladně omýt k blízkému potůčku, kde se dalo při troše snahy ošplouchnout celé smradlavé tělo. Sušili jsme celty a posnídali. Čekala nás červená hřebenovka a už na nás byla znát únava při stoupání na hřeben. Výhledy z hřebenu nám však nalili znovu krev do žil a cesta hezky plynula. U Jelení studánky jsme načepovali čerstvou vodu, krásně vychlazenou. Konstatovali jsme, že podle plánu bychom bývali přespali zde. Pokračovali jsme směrem na Alfrédku. Zde jsem si dal už chytře pouze ovocné knedlíky. Tady mě Fanda vytrhl z horské letargie a připomněl, že nám taky někdy jede autobus a vlak. A nastalo peklo. Spěšně jsme dojedli a nasadili pekelné tempo dolů do Rýmařova. Stále jsem za vysilujícího poloběhu počítali čas a povzbuzovali se. Měli jsme štěstí, po cestě jsme chytli autobus do Rýmařova a svezli své bolavé nohy dvě stanice. Z Rýmařova jsme autobusem dojeli do Oloumouce a vlakem hurá do Prahy. Doma jsme byli pozdě večer, vyčerpaní, možná lehce zasmušilí, že je konec ale hezké vzpomínky zůstanou.

Kolo

2022-06-01T00:00:00+00:00

Tenhle příběh je o tom jak se ze mě stal zapálený cyklistický maniak. Ne tak docela co se týká najetých kilometrů ale spíše z pohledu techniky - kola. Ve sklepě se mi válelo staré kolo, a protože jsem se letos rozhodl zkusit trénovat na krátký triatlon, musel jsem se přesvědčit, že kolo je provozuschopné. Po zkušební jízdě plné skřípání, cvakání osy a hýbání řídítek mě naplnila touha kolo nechat v lese a dojít pěšky. Leč bylo to ještě par kilometrů domů a v hlavě se mi začali formovat myšlenky do nového projektu.

Po příjezdu jsem pečlivě kolo obhlédl a konstatoval, že kromě rámu, přední vidlice, sedla a brzd jsou ostatní komponenty zasažené rzí a defekty. Začal jsem projíždět Google a narazil jsem na video Trail Huntera, kde je popisován levný upgrade starého kola. A bylo to, já byl rozhodnutý pro renovaci mého kola a další dny jsem tuto myšlenku nemohl opustit.

Shlédl jsem desitky videí na YouTube a pročetl stovky recenzí a manuálů jednotlivých součastek, až jsem objednal vše co jsem si myslel že budu potřebovat. Měl jsem požadavek, aby vepředu byla jen jedna placka a takové kolo jsem hotové nesehnal za cenu součástek které jsem objednal. Stále jsem pochyboval jestli to dokážu a pravda se měla ukázat až při stavbě.

Max1 osa Evo GXP BSA 68/73 - 495 Kč
SRAM řetěz PC-1051 - 499 Kč
Force kazeta 11s 11-42z - 1019 Kč
Shimano Deore RD-M4120 SGS 10/11 sp. přehazovačka - 949 Kč
Shimano XT SL-M8000 řadící páčka pravá - 1589 Kč
Vypletená kola Remerx Dragon - 1198 Kč + 1549 Kč
2x Continental Speed Ride Reflex trekingový plášť drát 42-622 - 2x 349 Kč
Páska do ráfku - 22 Kč
3x duše - 3x 89 Kč
2x Brzdové špalky - 2x 67 Kč
Shimano Deore BL-T610 brzdové páky - 743 Kč
SRAM Kliky Apex GXP 42z 170 - 2269 Kč
Force Step hlíníkové pedály - 934 Kč
SRAM krytky klik - 229 Kč
Race Face Grippler Lock On gripy - 760 Kč
Shaman Racing neopren pod řetěz - 139 Kč

Celkem za součástky: 13 493 Kč

Sada nářadí na kolo z Decathlonu - 1399 Kč
Kleště na lanka a bowdeny - 356 Kč
Force měrka řetězu ocelová - 161 Kč
Super B TB-3323 kleště na rychlospojky řetězu - 243 Kč
Silikonová vazelína 30 ml - 93 Kč
Muc-Off C3 Ceramic Wet Lube 5ml na řetěz - 38 Kč
Force čistič na řetěz 500ml - 127 Kč
BikeWorkx Silicone Star sprej 200ml - 144 Kč

Celkem na projekt: 16 054 Kč

Nakoupil jsem toho mnohem více, napříkla lanka, bowdeny a koncovky, ale to už byl pakatel, který do tabulky neuvádím hlavně z důvodů, že jsem je nakonec vůbec nepotřeboval. Vše potřebné bylo totiž součástí balení páček na brzdy a řazení.

Rovnou mohu konstatovat, že levný upgrade to rozhodně nebyl. Dáno je to jednak výběrem komponent na kola, který je letos opravdu slabý. Je to vidět i na nových kolech, kterých je opravdu málo ke koupi, a teď myslím hlavně ty do 20 000 Kč. Druhak rozhodnutí použít komponenty na převody 11x1 vychází také dráž než klasické 7x3. A v neposlední řadě jsem se prostě utrh z řetězu, když jsem viděl černá pletená kola, parádní kliky a gripy které se skvěle drží.

Přes to všechno jsem si stavbu kola neskutečně užíval a z výsledku jsem nadšený. První jízda byla úžasná a kolo je o 100% svižnější. Sice mi asi trochu chybí těžší převod, ale uvidíme časem, zda nevyměním přední placku se zuby. Z čeho mám největší radost ovšem je, že stavba kola není raketová věda a že i základní servis zvládnu sám. Základní servis spočívá v použití vazelíny na styčné plochy které se šroubují a pak aplikovat olej na řetěz a utírat vše hadrem do čista aby se nechytal prach tam kde nemá. Už nikdy více špinavé kolo od oleje a ulepeného prachu.

A teď pár foteček na závěr:

Můj stack

2022-05-31T00:00:00+00:00

Dnes vám trochu přiblížím výbavu měho počítače, hlavně tedy tu softwarovou výbavu. Na počítači primárně programuji, ale i hraji a relaxuji. Můj pracovní stroj je 14ti palcový notebook Dell Latitude z roku 2019. Procesor je Intel i7 s 6 fyzickými jádry a 16 GB operační pamětí. Na notebook je to poměrně našlapaná mašina s dobrým displejem.

Největším žroutem výkonu při mé práci jsou PHPStorm a Docker. Již před nějakým časem jsem přešel s vývojem na Linux Manjaro. Zprvu na variantu XFCE a pote na KDE a spokojeně jej uživám dodnes. Co se ale v nedávné době změnilo je dualboot s Windows. Ten jsem již zrušil a mám tedy pouze Linux. Na hry používám už jen Geforce Now v kombinaci se streamováním her z velkého domácího počítače přes herní platformu Steam.

Operační systém Linux Manjaro KDE

Při instalaci jsem zapnul šifrování disku, neboť se jedná hlavně o pracovní počítač. Jako souborový system jsem zvolil moderní Btrfs, který má výhodu v rychlém vytváření snapshotů, kterou využijemi dále při nastavení zálohování.

Provedl jsem několik úprav vzhledu panelu, který používám vždy nalevo s popisky pro vetší přehlednost velkého množství otevřených aplikací. Pokoušel jsem se o něco podobného v prostředí XFCE, ale dokonalé a lehce nastavitelné jako s KDE to nebylo.

Pak je potřeba zapnout baličky i z AUR, kde je spousta proprietárního softwaru.

Ještě jedna důležitá úprava - zvětšení velikosti swapu. Při instalaci jsem zvolil swapování do souboru, takže zvětšení už nebude tak složité viz oficiální dokumentace. Já používám swap o velikost 20 GB.

swapon

sudo swapoff /swap/swapfile
sudo rm /swap/swapfile

sudo truncate -s 0 /swap/swapfile
sudo chattr +C /swap/swapfile
sudo btrfs property set /swap/swapfile compression none

sudo dd if=/dev/zero of=/swap/swapfile bs=1M count=20480 status=progress
sudo chmod 600 /swap/swapfile
sudo mkswap /swap/swapfile
sudo swapon /swap/swapfile

A protože používám dvě varianty klávesnice - českou QWERTY a Americkou, tak jsem nastavil přepínání, včetně použití pro každé okno zvlášť:

Google chrome

Můj hlavní prohlížeč, používám oddělené profily pro osobní a pracovní věci.

Onedriver

Důležitá data, včetně klíčenky na hesla mám dlouhá léta na Microsoft OneDrive. Onedriver dokáže připojit OneDrive jako další disk v počítači. Je důležité vypnout náhledy složek v Dolphinu (prohlížeč souborů v KDE) pro rychlejší stahování a aby se nemusely všechny obrázky hned stahovat z OneDrive.

Je vhodné také zastavit indexování obsahu pro složku, kterou máte připojenou k OneDrive.

KeepassXC

Alfa a omega mé práce, nástroj který mi velmi zjednodušuje práci s hesly, kterých používám neskutečné množství v prohlížeči, ssh a jiných aplikacích. Také je to uložiště pro mé ssh klíče. Samozřejmostí je zapnutí automatického uložení při jakékoliv změně databáze.

Pro propojení s prohlížečem je potřeba KeepassXC-browser jako doplněk do Google Chrome.

Pro propojení s SSH Agentem je potřeba trochu více nastavování. Skvělý návod v angličtině je zde. Tady uvedu takový krátký a stručný výtah:

Pro vygenerování SSH klíče jsem použil:

ssh-keygen -t ed25519 -C "Osobní klíč 2022"

a zadal velmi silné heslo, například 120 znaků dlouhé a vygenerované v Keepassu.

Heslo včetně privátního klíče uložím jako položku v Keepassu:

Poté už jen zapnu přístup k SSH Agentu:

Zapnutí SSH Agenta

Vytvořím soubor ~/.config/systemd/user/ssh-agent.service

[Unit]
Description=SSH key agent

[Service]
Type=simple
Environment=SSH_AUTH_SOCK=%t/ssh-agent.socket
# DISPLAY required for ssh-askpass to work
Environment=DISPLAY=:0
ExecStart=/usr/bin/ssh-agent -D -a $SSH_AUTH_SOCK

[Install]
WantedBy=default.target

Přidám SSH_AUTH_SOCK DEFAULT="${XDG_RUNTIME_DIR}/ssh-agent.socket" do souboru ~/.pam_environment. Poté se znovu přihlásím do systému. A nastartuji SSH Agenta:

systemctl enable --now --user ssh-agent

Pak už se můžu přihlásit i na vzdálený server a tam používat SSH klíč pro další přihlašování pomocí:

ssh -A someuser@somecoolserver

Skype

Pro komunikaci s kamarády používáme skype, který je konečně i ve verzi pro linux. Jediný zádrhel byl v potichém mikrofonu, který lze ale velmi jednoduše (s citem - pozor na echo a uši kamarádů) nastavit.

Timeshift

Používám pro zálohy systému v případě když se moc rozvášním a experimentuji se systémovými soubory. Zálohy jsou ukládány lokálně a díky Btrfs jsou velmi rychlé.

Kopia UI

Pro zálohu home adresáře. Velká výhoda je, že lze zálohy ukládat do AWS S3. Protože si se službami AWS tykám, je to jasná volba. Stačí vytvoři S3 bucket a IAM uživatele s přístupem pro aplikace. Uvidíme, jak to vyjde cenově.

Nastavit je nutné jen ignorování zbytečných složek - pokud si nejsem jistý mrknu na analyzátor disku a řídím se složkami, které zabírají moc místa a jestli jsou opravdu důležite. Zde jen výpis v JSON, ale jinak jsem to naklikal v aplikaci:

{
    "retention": {},
    "files": {
        "ignore": [
            ".cache",
            "OneDrive",
            ".local/share/Steam",
            ".local/share/baloo",
            ".local/share/Trash",
            ".config/google-chrome",
            ".config/Slack/Service Worker",
            ".config/Slack/Cache"
        ]
    },
    "errorHandling": {},
    "scheduling": {
        "intervalSeconds": 43200,
        "timeOfDay": [
            {
                "hour": 20,
                "min": 0
            }
        ]
    },
    "compression": {},
    "actions": {},
    "logging": {
        "directories": {},
        "entries": {}
    },
    "upload": {}
}

Docker

Často využívaný Docker a Docker Compose, svatý grál současného vývoje. Pro spuštění je opět potřeba trochu magie abych mohl pouštět docker bez sudo:

sudo usermod -aG docker $USER

newgrp docker

sudo systemctl enable --now docker

Ostatní

A co mi ještě schází? Samozřejmě na práci PHPStorm, Slack, Postman, SQLEctron a Midnight Commander.

A na hraní Steam a Geforce Now.

Skoro se mi chce říci, že je to takový pěkný základ, léty broušený a prověřený v provozu.

Big Wall Hermelín

2022-01-07T00:00:00+00:00

Tak tenhle hermelín nebyl sice „big“ zato byl ovšem objednán, zaplacen a sněden v bufetu lezecké stěny Big Wall. Sem jsem si vyrazil s starým, dlouho neviděným kamarádem na protáhnutí šlach a svalů na „vysoké“ lezecké stěně. Hodně jsem se těšil, lezení je totiž v posledních měsících můj koníček číslo 1. Náladu mi nezkazilo ani vypůjčené tvrdé lano, ani velmi neochotný personál po vyžádání lepšího. Byl to hlavně příjemně strávený čas s kámošem, se kterým jsme potřebovali dohnat celý rok.

A přestože se snažím hermelínu spíše vyhýbat a jíst o něco zdravěji a právě proto, že se večer s kamarádem odvíjel ve skvělé náladě, řekl jsem si že z nabídky utopenec-tlačenka-hermelín mám pouze jednu možnost. Jako předehru k jídlu jsem zhasil neskutečnou žízeň po třech hodinách lezení velkou kofolou a pak už stačilo si vychutnat dobře vypadající hermelín. A byl bez chyby. Beraní rohy se skvěle hodily a atmosféru v ústech ladila jemní čili paprička. Druhé housle statně uhrál sice obyčejný a nudně ukrojený, ale čerstvý chléb. A jestli obsluha po předešlém výbuchu s výměnou lana neplivla do jídla, byl to příjemný večer se perfektním hermelínem.

Programuj bez výjimek!

2020-07-18T00:00:00+00:00

Dlouho, dlouho mě trápí kód ovládaný výjimkami. Nikdy nevím jaká výjimka na mě vyskočí. A strach je podobný jako dopis od finančího úřadu. V PHP je pokus to řešit anotacemi:

/*
 * @return string
 *
 * @throws MyException
 */
public function getName()
{
    return "Baltazar"
}

Občas zapomeneš nějakou výjimku uvést, občas smazat a nikdo tě nenutí je tam psát.

Ale co je daleko horší, abys tohle správně zpracoval, musíš to trajkečnout, jen pro pořádek kolik je to psaní (raději v Typescriptu):

let name: string | undefined
try {
  name = getName()
} catch (err) {

}

Ano pro mě zásadní problém je let, které používat nechci - chci přiřadit jméno a dále ho neměnit, ovšem let mi to dovolí a chyba je na světě. Navíc celý konstrukt je dlouhý a zbytečně nečitelný.

Pak je tu dilema s tím, jaký kód do try catche vložit. Poučka zní, že by to měl být nezbytně nutný kód. A co když kečuji nad několika funkcemi, je to dobře? Nikdy si nejsem jistý.

Další důvod proč výjimky nepoužívat je jejich tendence probublávat vrstvami. Tohle probublání si může dovolit pouze LogicException. V praxi ale vidím, že probublá kde co, ale často i, že se ignoruje vůbec existence těchto dvou typů výjimek.

V ideálním kódu by měla každá vrtva zabalit chybu do nějaké abstrakce a předchozí chybu uložit někam k podrobnostem. Stejně tak jako každá vrstva vytváří abstrakci, musí stejnou abstrakci vytvořit i pro chyby.

interface Error {
  message: string
  previousError?: Error
}

Nechme tedy výjimky jejich původnímu smyslu a nechť shodí program. Nebude již více nutno rozlišovat RuntimeException a LogicException. Nyní všechny výjimky budou Logic. Jak elegantní.

Co dál? Typicky když po funkci chci odpověď na otázku zda dopadla dobře nebo špatně, vystačím si s návratovým typem boolean. Pokud mi nestačí při chybě vrátit false, ale musím rozlišovat mezi jednotlivými chybami, doteď jsem použil výjimku.

Nově však použiji návratovou hodnotu. Ovšem za cenu, že výsledek funkce nemohu vracet přímo ale v objektu.

const getNickByYourAge = (age: number): { result?: string, error?: string } => {
  if (age < 33) {
    return {
      error: 'Ask your mother for your nick.'
    }   
  }

  if (age > 33) {
    return {
      error: 'Ask your children for your nick.'
    } 
  }

  return {
    result: 'Son of god'
  }
}

Vyrazně jednodušeji pak mohu funkci ošetřit:

const nick = getNickByYourAge(30)
if (nick.error === 'Ask you mother for your nick.') {
  askMother()
}
console.log('Nick', nick.result)

Teď už to zbývá trochu doladit, např. abychom si byli jistí, že nevrátíme prázdný objekt {}.

export type FunctionResult<T> = { error: string; result?: undefined } | { error?: undefined; result: T }

A vesele tak můžeme použít u všech funkcí:

const getNickByYourAge = (age: number): FunctionResult<string> => {
  ...
}

Nehledě na programovací jazyk, výjimky nechávám na výjimečné situace. A ošetřování chyb je součástí zdrojového kódu a tak proč nepoužít obyčejné kostrukty.

Noční tah Prahou

2019-08-22T00:00:00+00:00

Nejsem diskotékový typ. Ne opravdu ne. Tuhle misi jsem pojal jako průzkum prostředí které z hloubi duše nemám rád - v živé paměti mám tragické pokusy zapadnout na taneční parket jako náctileté ucho, můj bože. Ale obklopen kolegy z práce, zvlášť slovákem co neumí pít, několika otci od rodin a dvěma věčnými mládenci, jsem seznal, že by to po letech mohla být docela zábavná exkurze.

Začátek v Cobra baru, byl klasicky narozeninový večírek. Hodně piva, jeden Long Island, výborná chobotnice k jídlu. Jo trochu exotika ale vcelku příjemné. Využil jsem situace a donutil jsem ostatní vsadit se jaké oddělení vyhraje sázku v běhání na Vítkově. No až se tohle dozví oddělení programátorů, bude měla, protože většina z nich na večírek ani nedorazila.

No kromě Slováka pod obraz byly všichni v pohodě a tak se vyrazili do dalšího baru. Pěšky do Cross Baru na Holešovicích . Za zmínku stojí ještě Radek, kterého jsme museli párkrát vzbudit.

Roky jsem jezdil okolo do práce a myslel si ze to je nějaká umělecká instalace. Ne je to Punk Bar, bar jak ze sci-fi filmu osmdesátých let. Skvěle prostředí a DJ Japonec, na hrozný hudební žánr to byl ucházející výkon.

Slovák ještě stal na nohou.

Radek se postavil k mega tabuli s tlačítky a bezduše mačkal tlačítka. Dali jsme si docela dobré jídlo po půlnoci. Výhoda tohoto baru. Vlastně tak dobré nebylo ale když má člověk hladinku tak toho snese hodně.

Dal nás odvezlo taxi Steampunk baru. No divná muzika, Tanečnice na baru a ošklive holky. Nic moc, raději jsem hlídal batohy a sledoval křepčení kolegů na place.

Slovák mi dluží petikilo, píšu to sem abych to nezapomněl.

Přesun do baru kousek vedle nepřinesl lepší hudební zážitek. Tančících slečen bylo sice víc a celkový dojem více luxusnější, ale popravdě pořad nic pro mě. Pohyby prkna na parketu byly lepší než moje a tak dopisuji tento článek s lehkým pošlapaváním sem a tam a zároveň nasávám klubovou kulturu v Praze.

Samozřejmě trochu těžím z toho, že jsem začal malým pivem. Přijde mi to jako film, který sledujete pozdě v noci a jste fascinováni, jak je v něm všechno jiné než jaký je váš opravdový svět.

Jo a Radek zase spí.

Mimochodem slavime 40. Narozeniny kolegy Jirky, a děkuji mu ze me pozval a nechal me nahlédnout do toho divného světa. A že mě nechal u nej přespat. Jsou 3 hodiny ráno.

Pro jistotu dodávám, ze ten Slovák se vsadil ze me třikrát za sebou porazí v pingpongu… kdo prohraje vypije 2 panáky vodky za každý prohrany zápas. Takovou sázku nejde nepřijmout. Pro úplnost dodávám, že o zbytek vodky se přihlásil druhý Jirka, který ji s poraženým dopije. Miluju tyhle sázky.

A nakonec bych dodal poučení. Nepodceňujte skauty. Radek je skautsky vedoucí a teď stojí na parketu pohybujíci se jako člověk zasažený slabou dávkou elektrického proudu. Bojuje statečně, vypadá že to přežije.

Jak mluví dítě

2019-06-19T00:00:00+00:00

Asi to zná každý rodič, ale rozhodně o tom žádný moc nemluví. Mě vlastnost dítěte v používání zkratek slov trochu překvapila a o to víc mě překvapilo jak se jich dítě nechce vzdát i když už umí všecka písmena a má všecky předpoklady k tomu slovo říci hezky celé.

Já: Řekni myš. Dítě: My.
Já: Myš má na konci s, řekni s. Dítě: Ne.
Já: Musíš říct s na konci: my-š. Dítě: My-dlouhá pomlka-š.
Já: Výborně.

Druhy den:

Já: Řekni myš. Dítě: My.

Dětsko český slovník

Prostě musím počkat až to začne říkat sám, což se naštěstí ve 2,5 letech postupně děje. Do te doby si ovšem naše dítko vytvořilo trochu svůj vlastní jazyk, který je trochu náročnější na dekódování, o to vtipnejsi ovšem je a byla by škoda se o nej nepodělit.

Adida - adidas
Ato - auto
Biby - nivea baby/nivea
Bí - líbí
Bli bli - blinkr
Bo - bebi
Bu - autobus
Buba - bubak
Da - dacie
Dav - dove
De - děda
Éo - letadlo (éro)
Fa - pes
Ff ff - auto cudi z výfuku
Ff ff - komín
Ga - garáž
Gaga - Kačenka a obecně vodní ptactvo
Ha - haci
Ha - háji
Hedede - head and shoulders
Ho pe - sousedka z 1. patra
Cho - lochtat
Ke-t - helikoptéra nebo retarder
Ma - matysek
Ma - masinka
Ma - muffin
Ma Pa - pat a mat
Me pu - medvídků pu
Mi Ku - Mikiho klubík
Mia - kočka
Mimi - dítě, které nosí plynu
Ne - ne
No - ne
No mimi - dítě bez pleny
No-pe - nové pití
Pa - jdi pryč/dej to pryč
Pa do - pan doktor
Pa me - sousedka z 3. patra
Pa-s - bezpečnostní pas
Pe - penny
Pi - plena
Pla ba - plavat v bazénu
Plo - ploštice
Po - polštář
Po - poklice
Ro - rogalo
Ta-pe - staré pití
Tů - stůl
Vava - rádio
Zi - rizek
Zi - židle
Zi zi - řezat
Zi zi - řídit

Věty už jsou doslova oříšek, a tak obvykle pomůže ukazování

Ma zi - mámo sedni si na židli

Pa ma Kia - sousedka z 3. patra má Kiu

Táta zizi da - táta řídí dacii

Tů Zizi - řezat stůl

Da no po - dacie nemá poklice

Po bo - mám plné bříško

Jupí

Uplynul čas a většinu slovíček už říká lépe a také už nastal čas na ty více zábavná slova. Velmi mile me překvapilo jak s láskou říká říká roztomilá slůvka, která nevím kde se naučil, ale jsou skvělá tak, že je začínám používat taky.

Jupí
Jejda
Achjo
Super
Ajeje

No a díky naši správcove, které cestou okolo ní naše nejhodnější dítě ze všech v okolí shodí koště nebo vylije kbelík, si oblíbil i jiná slova:

Sakra
Sakrafix
Sakraforte
Blby
Doprčic
Sakrble

No a moje nejoblíbenější. Jednou jsem se prokecl a řekl mu na něco kecy v kleci. Moc se mu to spojení líbí, jen ho nedokáže řict přesně. Takže říká Mamince vždycky když se mu to hodí:

Kecy kecy

Občas se také projeví básnické střívko:

Starý autobus - nene papa už

Období asi

Ironii osudu je jeho nejoblíbenější slovo asi. Slovo které používám pořád a které začínám nenávidět. A tak začalo asi dvouměsiční období slova asi.

Potřebuješ čurat? Asi ne.

Koupat asi.

Máš hlad? Asi jo.

Co si dáš? Asi nic.

Máťa musí pít asi.

Mami asi bude bobek.

Kdo tě oblékne a namaže? Asi nikdo

Svatý Xaverius

2019-05-28T00:00:00+00:00

Již nějaký čas mám v plánu dohnat všeobecné vzdělání které jsem v mladí zanedbal, částečně díky studiu na průmyslovce a hlavně díky mému absolutnímu nezajmu. A jak jinak než dohnat dávno minulý vlak než četbou klasických děl.

Zakládám tak nové téma mého blogu a uvidíme jak se uchytí. Hodně mi k tomu pomáhá aplikace českého rozhlasu s audioknihami - všem doporučuji. A tady me zaujal Svatý Xaverius od Jakuba arbese.

Musím říct ze zápletka mi celou dobu přišla poněkud naivní a uměla. Přesto me zaujaly krásně znející výrazý tehdejší češtiny a hlavně vyprávění Jana Hartla, které dodává dílu další zážitek. Nakonec zápletka měla neočekávané vyústění a tak knihu zařadím mezi ty pro mě zajímavé. A možná že se i vydám podívat na ten obraz v kostele svatého Mikuláše na Malé Straně, na kterém je vystavěna zápletka příběhu.

„A na tomto základě, ať již pravém nebo klamném, počal jsem svou nevděčnou práci: přemýšleti o tajemství Balkova obrazu svatého Xaveria. Nelze mi ovšem ani nejhlavnější výkony klopotné a často zdánlivě úplně beznadějné mé duševní práce sledovati, a proto naznačím ti ji jen v nejhrubších obrysech.

První otázka, která se mi naskytla, byla: „Je-li v obraze skutečně nějaké tajemství skryto, jakým způsobem a jakými prostředky je možno odvážiti se k jeho odhalení?“

Síla Typescriptu v práci se strukturami

2019-05-24T00:00:00+00:00

Už nějaký ten měsíc programuji v Typescriptu a hlavou se mi často honí, proč je to tak zábavnější než jazyky, se kterými jsem se dosud setkal. Jmenovitě C++, PHP, Javascript. Typescript kombinuje ze všech něco a to zásadní je typová kontrola, známá syntaxe, rychlé prototypování. Ovšem hlavní síla podle mě je a i podle jiných, od kterých to slýchám když chodím okolo kuřáckého koutku, kde se samozřejmě živě diskutuje o všem možném. I o Typescriptu.

Ta síla je v práci se strukturami, které se jednoduše tvoří a dají se hezky skládat. Připravil jsem si jeden zajímavý příklad.

Nadefinujme si nějaké struktury:

interface ZnalostBoje {
	bezeZbrane: number
	jednorucniMec?: number
	obourucniMec?: number
	stit?: number
}

interface Trpaslik {
	jmeno: string
	znalostBoje?: ZnalostBoje
	znalostMluvy: boolean
	znalostCetby: boolean
}

A rovnou si vytvoříme nějaké objekty:

const trpasliCoUmiCist: Trpaslik = {
	jmeno: 'Lars',
	znalostMluvy: true,
	znalostCetby: true
}

const trpaslikCoUmiMachatMecem: Trpaslik = {
	jmeno: 'Olaf',
	znalostBoje: {
	  jednorucniMec: 10
	},
	znalostMluvy: true,
	znalostCetby: false
}

Ukázková funkce nepracuje s trpaslíky ale s bojovníky, což né každý trpaslík splňuje:

interface BytostSeZnalostiBoje {
	znalostBoje: ZnalostBoje
}

const bojovaArena = (bojovnici: BytostSeZnalostiBoje[]): BytostSeZnalostiBoje => {
	...
}

První ukázka naznačuje, že Typescript opravdu nedovolí bojovat každému trpaslíkovi:

(trpaslici: Trpaslik[]) => {
	const bojovnici = trpaslici
	
	bojovaArena(bojovnici) // chyba: typ Trpaslik nemusí obsahovat znalostBoje
}

Zde je již funkční příklad, na kterém je vidět jak lehce bez žádných dalších definic struktur vytvoříme pouze trpaslíky, kteří umí bojovat:

(trpaslici: Trpaslik[]) => {
	const bojovnici = trpaslici.map((trpaslik) => {
		if (!trpaslik.znalostBoje) {
			throw new Error('Muze bojovat pouze trpaslik se znalostBoje.')
		}
		
		return {
			...trpaslik,
			znalostBoje: trpaslik.znalostBoje
		}
	})
	
	bojovaArena(bojovnici) // funguje
}

Upozorním, že konstanta bojovnici je tohoto typu:

{
	jmeno: string
	znalostBoje: ZnalostBoje
	znalostMluvy: boolean
	znalostCetby: boolean
}

Pro jistotu dodávám, že znalostBoje je zde již povinná. A to je to co jsme chtěli.