Dlouho, dlouho mě trápí kód ovládaný výjimkami. Nikdy nevím jaká výjimka na mě vyskočí. A strach je podobný jako dopis od finančího úřadu. V PHP je pokus to řešit anotacemi:

Nejsem diskotékový typ. Ne opravdu ne. Tuhle misi jsem pojal jako průzkum prostředí které z hloubi duše nemám rád - v živé paměti mám tragické pokusy zapadnout na taneční parket jako náctileté ucho, můj bože. Ale obklopen kolegy z práce, zvlášť slovákem co neumí pít, několika otci od rodin a dvěma věčnými mládenci, jsem seznal, že by to po letech mohla být docela zábavná exkurze.

Asi to zná každý rodič, ale rozhodně o tom žádný moc nemluví. Mě vlastnost dítěte v používání zkratek slov trochu překvapila a o to víc mě překvapilo jak se jich dítě nechce vzdát i když už umí všecka písmena a má všecky předpoklady k tomu slovo říci hezky celé.

Již nějaký čas mám v plánu dohnat všeobecné vzdělání které jsem v mladí zanedbal, částečně díky studiu na průmyslovce a hlavně díky mému absolutnímu nezajmu. A jak jinak než dohnat dávno minulý vlak než četbou klasických děl.

Už nějaký ten měsíc programuji v Typescriptu a hlavou se mi často honí, proč je to tak zábavnější než jazyky, se kterými jsem se dosud setkal. Jmenovitě C++, PHP, Javascript. Typescript kombinuje ze všech něco a to zásadní je typová kontrola, známá syntaxe, rychlé prototypování. Ovšem hlavní síla podle mě je a i podle jiných, od kterých to slýchám když chodím okolo kuřáckého koutku, kde se samozřejmě živě diskutuje o všem možném. I o Typescriptu.

Bohužel musím přiznat ze je ti už nějaký čas, kdy jsem tenhle hermelín jedl a mezitím než jsem napsal dojmy z jeho degustace mnohokrát naprselo a uschlo. Prikladam to autorské krizi, která překvapivě nepostihuje pouze dobře a slavné spisovatele ale i ty špatné a neznáme.