Nejsem diskotékový typ. Ne opravdu ne. Tuhle misi jsem pojal jako průzkum prostředí které z hloubi duše nemám rád - v živé paměti mám tragické pokusy zapadnout na taneční parket jako náctileté ucho, můj bože. Ale obklopen kolegy z práce, zvlášť slovákem co neumí pít, několika otci od rodin a dvěma věčnými mládenci, jsem seznal, že by to po letech mohla být docela zábavná exkurze.
Začátek v Cobra baru, byl klasicky narozeninový večírek. Hodně piva, jeden Long Island, výborná chobotnice k jídlu. Jo trochu exotika ale vcelku příjemné. Využil jsem situace a donutil jsem ostatní vsadit se jaké oddělení vyhraje sázku v běhání na Vítkově. No až se tohle dozví oddělení programátorů, bude měla, protože většina z nich na večírek ani nedorazila.
No kromě Slováka pod obraz byly všichni v pohodě a tak se vyrazili do dalšího baru. Pěšky do Cross Baru na Holešovicích . Za zmínku stojí ještě Radek, kterého jsme museli párkrát vzbudit.
Roky jsem jezdil okolo do práce a myslel si ze to je nějaká umělecká instalace. Ne je to Punk Bar, bar jak ze sci-fi filmu osmdesátých let. Skvěle prostředí a DJ Japonec, na hrozný hudební žánr to byl ucházející výkon.
Slovák ještě stal na nohou.
Radek se postavil k mega tabuli s tlačítky a bezduše mačkal tlačítka. Dali jsme si docela dobré jídlo po půlnoci. Výhoda tohoto baru. Vlastně tak dobré nebylo ale když má člověk hladinku tak toho snese hodně.
Dal nás odvezlo taxi Steampunk baru. No divná muzika, Tanečnice na baru a ošklive holky. Nic moc, raději jsem hlídal batohy a sledoval křepčení kolegů na place.
Slovák mi dluží petikilo, píšu to sem abych to nezapomněl.
Přesun do baru kousek vedle nepřinesl lepší hudební zážitek. Tančících slečen bylo sice víc a celkový dojem více luxusnější, ale popravdě pořad nic pro mě. Pohyby prkna na parketu byly lepší než moje a tak dopisuji tento článek s lehkým pošlapaváním sem a tam a zároveň nasávám klubovou kulturu v Praze.
Samozřejmě trochu těžím z toho, že jsem začal malým pivem. Přijde mi to jako film, který sledujete pozdě v noci a jste fascinováni, jak je v něm všechno jiné než jaký je váš opravdový svět.
Jo a Radek zase spí.
Mimochodem slavime 40. Narozeniny kolegy Jirky, a děkuji mu ze me pozval a nechal me nahlédnout do toho divného světa. A že mě nechal u nej přespat. Jsou 3 hodiny ráno.
Pro jistotu dodávám, ze ten Slovák se vsadil ze me třikrát za sebou porazí v pingpongu… kdo prohraje vypije 2 panáky vodky za každý prohrany zápas. Takovou sázku nejde nepřijmout. Pro úplnost dodávám, že o zbytek vodky se přihlásil druhý Jirka, který ji s poraženým dopije. Miluju tyhle sázky.
A nakonec bych dodal poučení. Nepodceňujte skauty. Radek je skautsky vedoucí a teď stojí na parketu pohybujíci se jako člověk zasažený slabou dávkou elektrického proudu. Bojuje statečně, vypadá že to přežije.