Bohužel musím přiznat ze je ti už nějaký čas, kdy jsem tenhle hermelín jedl a mezitím než jsem napsal dojmy z jeho degustace mnohokrát naprselo a uschlo. Prikladam to autorské krizi, která překvapivě nepostihuje pouze dobře a slavné spisovatele ale i ty špatné a neznáme.
Teď ovšem k hermelínu a jeho troufalému titulu. Tip i pozváni jsem dostal od kamarádky, která se zmínila o jisté kavárničce na I. P. Pavlove. Bylo to trochu podezřele, kavárny já moc nemusím, ale jak jsem se v průběhu roku několikrát přesvědčil, i kavárna je místo pro dobrý hermelín. A jak je u mě zvykem, pozvání na hermelín nikdy neodmítám.
Tady se musím přiznat, s tou kamarádkou jsem tam byl dvakrát, protože poprvé jsem měl strašnou nechuť na hermelín - i to mě letos vedle spisovatelské krize potkalo - krize ochutnávačská. Ale protože jsem nemohl nechat neochutnaný nejlepší hermelín v Praze - jak mi bylo tvrzeno, vrátil jsem se na místo činu ještě jednou.
Kavárna to byla vskutku útulná, po stěnách visely umělecké kreace za částky kterým nerozumím a u malých stolečku bylo plno tak, že ten jeden volný stoleček ke kterému jsme se stihli posadit byl zázrak.
Trochu jsem se cítil nesvůj si v takovém prostředí objednat hermelín a pivo, ale když nabízejí tak co. Kafe a dortík,který si objednala kamarádka se jevil lépe hodící se do malebného prostředí kavárny. Nicméně hermelín na mě udělal skvělý dojem. Jednoduchá ozdoba v podobě chili papričky byla esteticky perfektní. Chuť samotného hermelínu také ale co teprve dokreslilo dokonalost pokrmu byl chleba. Ne obyčejná šumava. Ne okoralý a týden starý a už vůbec ne obyčejný. Úhledné trojúhelníčky celozrnného chleba jsou opravdu rarita, neboť nikde jinde nedostanete ke svému hermelínu ani obyčejný dobrý chléb.
Takže nakonec ano. Nejlepší hermelín v Praze najdete v kavárně Pražírna. Ale dejte si pozor, bývá tam vždy plno a má to asi důvod.
